Northrop
XP-79B
Konstruktér a výrobce John K.
Northrop je jednou z výrazných postav americké
letecké historie. Podobně jako bratři Hortenové v
Německu se zabýval konstrukcí bezocasých letadel
již od roku 1929.
N-1M
Prvním skutečně
létajícím typem byl N-1M (někdy uváděný jako N1M),
který byl postaven v roce 1940. Na jeho
aerodynamickém řešení spolupracovali vynikající
aerodynamici

von Kármán a Cerny. N-1M
měl celodřevěnou konstrukci. Byl poháněn dvěma
pístovými motory Lycoming O-145 po 49 kW v tlačném
uspořádání, které byly později nahrazeny dvojicí
motorů Franklin 6AC-264-F po 90 kW. Křídlo bylo
vybaveno jak klapkami, tak podélně dělenými
elevony, které při různých výchylkách fungovaly
jako směrovky, křidélka nebo aerodynamické brzdy.
Podvozek příďového typu byl plně
zatahovací.
N-1M poprvé vzlétl v létě 1940 na
základně Muroc Dry Lake v Kalifornii (dnes Edwards
AFB). Zkoušky pokračovaly až do roku 1943. Během
nich letoun vykonal na 200 letů. N-1M v původní
podobě z roku 1940 měl rozpětí 11,58 m, délku 5,18
m a nosnou plochu 27,87 m2.
MX-324
Povzbuzen
výsledky dosaženými s N-1M, navrhl Northrop v roce
1942 rychlý bezocasý stíhací letoun, poháněný
raketovým motorem. Očekávala se rychlost blízká
rychlosti zvuku. Koncepčně a výkonově byl velmi
podobný německému letounu Me-163
Komet.
Northropův projekt měl být poháněn
raketovým motorem Aerojet o tahu 8,896 kN (2000
lb) a dvěma pomocnými startovacími motory o tahu
po 4,448 kN (1000 lb). Pilot měl ležet v kabině,
jednak proto, aby se snížily účinky zrychlení při
energických manévrech, kterých měl být letoun
schopen, jednak pro snížení průřezu, který mohl
být zaměřen střelci protivníka. Výzbroj letounu
měla být skutečně netradiční: letoun měl vítězit
nad protivníky nárazem vyztužených náběžných hran
křídel do křehkých částí jejich strojů. Tato
taktika, nazývaná na východní frontě taran, dala
jméno i projektu, v rámci kterého byl letoun
vyvíjen: Flying Ram. Typ byl USAAF označen XP-79.
Vzhledem k tomu, že raketový motor stále nebyl k
dispozici, byl navržen alternativní pohon jedním
proudovým motorem. Tento model dostal označení
XP-79A. Nebyl realizován a bylo rozhodnuto použít
počínaje třetím prototypem dvojici proudových
motorů Westinghouse 19-B. Takto vybavený letoun
byl označen XP-79B.

Bylo zřejmé, že
návrh letounu je velmi radikální a proto bylo
postaveno několik zkušebních prototypů pro ověření
koncepce. Jeden z nich, označený MX-324, vzlétl
5.7.1944 ve vleku za letounem P-38 Lightning a po
odpojení a zažehnutí vlastního motoru se stal
prvním americkým letounem poháněným raketovým
motorem. Byl vybaven motorem XCAL-200, spalujícím
kapalné pohonné látky monoetylanilin a kyselinu
dusičnou, o tahu 0,892 kN.
XP-79B
Další zdržení ve
vývoji raketového motoru vedlo USAAF ke zrušení
stavby dvou XP-79, takže zbyl pouze jeden XP-79B.
Letounu bylo přiděleno sériové číslo
43-52437.
Hlavním konstrukčním celkem bylo
samonosné křídlo s úhlem náběžné hrany 25 stupňů,
postavené zejména ze slitin hořčíku. Pilot ležel
na břiše v nepřetlakové kabině mezi motory. Tato
poloha dovolovala snášet přetížení do 12g. Místo
obvyklých svislých ocasních ploch se směrovkami
měl letoun pouze dvě kýlové plochy. Směrové řízení
se provádělo řízením průtoku vzduchu kanály na
koncích křídla. Letoun byl vybaven čtyřkolovým
zatahovacím tandemovým podvozkem.
Projekt
počítal s ničením letounů protivníka taranem. Pro
případ, že by tato technika selhala, měl být
letoun vybaven čtyřmi 12,7 mm kulomety v náběžné
hraně křídla.
XP-79B byl převezen do Muroc v
červnu 1945. Letové testy se zdržely kvůli
pneumatikám, které praskaly při pojíždění vysokými
rychlostmi. 12.9.1945 konečně zvedl zkušební pilot
Harry Crosby letoun k prvnímu letu. Let probíhal
úspěšně po dobu asi 15 minut, pak ale letoun
přešel do ploché vývrtky, z níž se ho pilotovi
nepodařilo vyvést. Crosby opustil letoun, ale
padák se mu neotevřel a pilot zahynul.
Neovladatelný letoun se zřítil do pouště a zcela
shořel. USAAF se poté rozhodlo program
ukončit.
Operační
nasazení
Jediný prototyp letounu
havaroval při svém prvním letu 12.9.1945. Letoun
byl zcela zničen, pilot nehodu nepřežil.

Sériová čísla
43-52437
Northrop XP-79B Flying Ram

Technické údaje
N-1M XP-79B
Northrop
Typ
N-1M
Rok
1940
Vyrobeno [ks]
1
Rozměry
Délka [m]
5,180
Rozpětí [m]
11,580
Nosná plocha [m2]
27,870
Hmotnosti
Výkony
Posádka
1
Pohonná jednotka
2x Lycoming O-145 po 49 kW, později Franklin 6AC-264-F po 90 kW
Northrop
Typ
XP-79B
Rok
1945
Vyrobeno [ks]
1
Rozměry
Délka [m]
4,267
Rozpětí [m]
11,582
Výška [m]
2,134
Nosná plocha [m2]
25,826
Hmotnosti
Prázdná [kg]
2649,00
Startovní [kg]
3932,00
Výkony
Max. rychlost [km/h]
821,00 ve výšce 6096,00 m
Dolet [km]
1598,00
Dostup [m]
12192,00
Stoupavost [m/s]
20,32
Posádka
1
Pohonná jednotka
2x Westinghouse 19-B (J30-WE) o tahu po 6,027 kN
Výzbroj
Plánováno 4 kulomety ráže 12,7 mm
Kresby
Northrop XP-79B. Třípohledový nákres.

Zbarvení a označování
XP-79B
Podle dostupných
fotografií byl jediný postavený letoun celý bílý.
Výsostné znaky na levé polovině křídla shora, na
pravé zespodu. Na vnějších stranách kýlových ploch
černé sériové číslo 352437. Letoun nenesl další
označení.

Fotografie
Northrop N-1M v letu.
Northrop XP-79B.
[Northrop Grumman Corporation]
Northrop XP-79B. První a jediný kus.
[USAF Museum]
Northrop XP-79B. Boční pohled odhaluje neobvyklé tvary letounu.
[USAF Museum]
Northrop XP-79B. Dobře viditelný kanál směrového řízení na konci křídla.
[USAF Museum]

Reaktivní stíhací letouny USA 1942-1999 (09.06.2009 13:10:52)